O vlkodavech

Historie plemene

Původ irského vlkodava (irish wolfhound) je nejasný. Přítomnost impozantního hrubosrstého stvoření nalezneme v mnoha bájích, písních a legendách. Stal se symbolem irských panovníků a vznešeným průvodcem evropské a asijské šlechty. Přesto však nelze přesně určit, odkud vlastně pochází.

První oficiální písemnou zmínkou o irském vlkodavu je dopis římského konzula Quinta Aurelia Symmacha z roku 391 n.l., v němž děkuje svému bratru Flaviovi za sedm psů, které mu poslal darem. Uvádí, že "celý Řím na ně hleděl s obdivem".

Vlkodav se stal psem nejvyšších vrstev, jeho vlastnictví bylo něčím výjimečným. Dokonce i znak starých irských králů obsahoval vlkodava, který stál pod mottem: "Gentle when stroked, Fierce when provoked," které ve volném překladu znamená: "mírný, když je hlazen, divoký, když je drážděn".

Popularita irských vlkodavů neustále stoupala. Z kontinentální Evropy přicházely stále nové prosby o tyto královské psy. Jejich vlastnictvím se pyšnil např. švédský král, kardinál Richelieu, polský král Jan, španělský královský pár, velký mogul Jehnagier, rakouská císařovna Alžběta (Sisi) i dědeček současné britské královny, král Jiří V. Další importy směřovaly do Dánska, Persie, Indie a Francie. To, spolu s vymizením vlků z Irska a Skotska, mělo za následek výrazné snížení počtu psů v zemi původu. Tato alarmující skutečnost vedla k tomu, že Oliver Cromwell vydal roku 1652 zákaz vývozu vlkodavů z Irska. V knize History of Waterfot z roku 1774 je irský vlkodav označen jako dříve hojný, nyní však téměř vyhynulý.

Roku 1863 se kapitán skotské armády George Augustus Graham pokusil o nové rozšíření tohoto plemene. Sestavil proto chovatelský program a vypátral asi 300 rodokmenů psů, z nichž některé sahaly až do roku 1815. Vlastní chov začal Graham se šesti psy. Docházelo zde však k velmi úzké příbuzenské plemenitbě a výsledky nebyly příliš uspokojující, hlavně co se týče velikosti. Uchýlil se tedy ke křížení s jinými plemeny. Pro svůj cíl vybíral mohutné deerhoundy (skotský jelení pes) s co nejsilnější a nejpevnější kostrou, těžké barzoje a tibetského mastifa. Grahamova stěžejní chovná fenka se jmenovala Sheelah, jejíž předky můžeme sledovat až do roku 1841.

V roce 1886 předložil pan Graham standard plemene, který je až na drobné změny platný do dnešních dnů.

Standard

Irské vlkodavy řadíme do skupiny FCI číslo 10, tedy mezi chrty. Patří do sekce 2, vyhrazené hrubosrstým chrtům, často označovaným jako "západní typy." Vlkodavům náleží standard FCI číslo 160 ze dne 14.9. 1995.

Celkový vzhled

Irský vlkodav je mohutný pes aristokratického vzezření. Musí být vyšší a mohutnější než deerhound (kterému se jinak celkově velmi podobá), ovšem ne tak těžký jako německá doga,. Jeho zjev je harmonickým vyjádřením síly při zachování symetričnosti těla, elegance a pružnosti pohybů.

Hlava

Dlouhá a nepříliš široká, její velikost musí být přiměřená velikosti těla. Čelní stop naznačen, nesmí být však příliš výrazný. Ani lebka není příliš široká, musí být pevná a aerodynamická, přičemž přední část mozkovny by měla být plošší. Čelisti jsou dlouhé a silné. Čenich je protáhlý, lehce zašpičatělý, vždy černé barvy. Správný pigment je velmi důležitý, jelikož jakákoliv barevná odchylka (bez ohledu na zbarvení srsti) je vylučující vadou.

Oči

Oválné, tmavé. Příliš světlé jsou vadou. Důležitý je výraz. Ten musí být měkký, dobrácký. Pohled vlkodava musí vyjadřovat jeho pravou povahu - vyrovnanou, přátelskou a láskyplnou.

Uši

Malé, hladké, složené a nesené jako u greyhounda.

Zuby

Silné, zdravé, bílé.

Skus

Ideální je nůžkový, klešťový je přípustný.

Krk

Dlouhý, svalnatý a pevný, správně klenutý. Naprosto nežádoucí je jakákoliv volná kůže, či dokonce lalok.

Hrudník

Velmi hluboký, pevný.

Hřbet

Rovný, spíše delší než kratší. Bedra silná, mírně klenutá. Záď silná, břicho vtažené.

Hrudní končetiny

Plece svalnaté, mají dodávat hrudníku na šíři, lopatky silné, šikmo uložené. Končetiny musí být rovné a svalnaté.

Pánevní končetiny

Stehna musí tvořit mocné dlouhé svaly, hlezna jsou nízko v podkladu uložená.

Tlapy

Oválné, prsty dlouhé, silné a sevřené. Drápky silné, zahnuté, tmavě zbarvené.

Ocas

Dlouhý, silný, dobře osrstěný. Má být nesen v mírném oblouku směrem vzhůru.

Srst

Tvrdá a hrubá, nad očima a na spodní straně dolní čelisti nejdelší.

Zbarvení

Šedé, plavé, bílé, žíhané, černé, červené a všechna ostatní zbarvení povolená u deerhounda. Tmavá maska povolena, možná je i kombinace těchto barev.

Kohoutková výška

U psa činí minimální výška 79 cm, u feny 71 cm. Horní hranice není stanovena.

Váha

U psa je minimální váha stanovena na 54,5 kg, u feny 40,5 kg.

Vady

Příliš velká, nebo těžká hlava, příliš klenutá čelní kost, velké schlíplé uši, přímá záď, prohnuté hrudní končetiny, roztažené prsty, příliš zvlněný ocas, slabá záď, nedostatek svalstva, příliš krátké tělo, růžová nebo žlučově zbarvená víčka, pysky a čenich jiné barvy než černé, příliš světlé oko.

Povaha

Irský vlkodav je nesmírně inteligentní pes s loveckými pudy. Je vyrovnaný a velmi přizpůsobivý. Doma má rád svůj klid, odpočívá a tiše sleduje dění kolem sebe. Venku se promění v nadšeného sportovce. Velkou předností vlkodavů je věrnost a oddanost. Vlkodav je psem jednoho pána, jemuž je hluboce oddán a je ochoten pro něj udělat doslova cokoliv. Má ovšem rád i jeho rodinu a přátele. K cizím lidem se chová odměřeně. Má kladný vztah k dětem. Chová se k nim tolerantně a citlivě. Vlkodav je prostě úžasná, jedinečná a nezaměnitelná osobnost. S vlkodavem získáte toho nejlepšího společníka a přítele, s jehož věrností můžete vždy počítat.